23.10.2005 Tsawo West - Voi
V půl šesté vstáváme a jedeme si na hlavní bránu pro řidiče a strážce, které jsme tam včera zanechali. Cestou se ptáme na dobré lokality, kde by jsme mohli spatřit lvy a byly nám doporučeny dvě:Kebale lodge a Mzima Sprinte. Od sedmi teda až do jedenácti jezdíme po parku, hledáme predátory, ale oproti Amboseli zde člověk musí být trpělivější než něco najde. Park je totiž bohatší na vegetaci a má kopcovitý charakter. Ovšem když něco uvidíme, máme 
z toho daleko větší radost. A co tady bylo k vidění? Hroši a krokodýli u Mzima Spring plus pár rybek, čtyři buvoli, cca 20 žiraf, antilopy, zebry a pakoni. Po prvním dojmu z TsavoWest jsme se vzdali naděje, že zahlédneme lvy a jeli jsme se kouknout na vyhlídku u Poachers Lookout odkuď je vidět na všechny strany. Ale asi 100 m před vyhlídkou jsme(Skačka) zahlédli dvě mláďata u cesty. Samozřejmě, že jsme v tu chvíli jeli rychleji, tudíž jsme při couvání s pípáním mláďata vyplašili a ta odběhla deset metrů od cesty k bráchovi a tátovi s mámou. Strávili jsme u rodinky asi čtvrt hodiny a dále popojeli na lookout, kde se nám ovšem nechtělo vystupovat, přítomnost šelem, i když najedených, nám na odvaze nedodala. Poté jsme se vydali k 
Kibali Lodge, kde jsme si dopřáli chlazeného piva za 270ksh. Mají tam super WC. Kromě záchodu, výhledu na napajedlo, v noci s osvětlením, je tam i možnost vyměnit valuty. Měníme 200USD za kurz 1USD/69 ksh. Překvapivě jsme za celou dobu dostali nejlepší kurz na letišti v Nairobi, 73ksh (Mombasa 72). Z hotýlku pokračujeme k Roaming Rocks a Rhino sanctuary, ale ta má otevřeno až od čtyř do šesti večer a to našemu nabitému programu nevyhovuje. Bohužel tam není ani malá ohrada s nosorožci, kterou zrušili před několika lety a vše je teď v rezervaci. Pokračujeme tudíž parkem skrz na skrz směrem na jih. Po cestě je ještě jedno hezké místo nedaleko Bandas u malého jezírka. Pak už kromě antilop a stáda slonů nic nevidíme. 
Ale jak už jsem napsal, tento park nelze porovnávat s Amboseli, protože tento je velký jak Wales. Od brány na jihu jedeme po makadamce do osmdesát kilometrů vzdáleného městečka Voi, kam dorazíme v 15.30 a dle průvodce najdeme Ghana hotel, kde dostaneme místnost za 550ksh. Necháváme tam věci a jedeme dotankovat a rozloučit se s Frediem. Dáváme mu 4000ksh na benzín nazpět což je asi tak o 1000 víc než potřebuje, přesto po nás požaduje větší bakšiš, že prý je cesta do Nairobi do kopce a tudíž má větší spotřebu. Už asi zapomněl, jak mu chutnali řízečky. Večer jdeme do města ještě jednou, fotíme si piki s nápisem Milan Baros na střeše a kouknem na hudební představení místního sboru, které se konalo hned vedle fotbalového hřiště. 
Tam probíhal zápas místních proti týmu sponzorovaném firmou LG, který byl bohatší a hrál v kopačkách. Hned vedle se k našemu velkému překvapení hrál volejbal. Nejdřív chtěli peníze za fotku, ale pak nás nechali zahrát. Po dvou hodinách, kdy jsme ostudu českému volejbalu snad neudělali, se chtěli fotit oni s náma a zadarmo:) Při usnutí nám do oken řval místní kazatel z kostela odnaproti večerní modlitbu ve svahilštině i se simultálním překladem do angličtiny. Kromě neustále opakovanému „open your mouth“ jsme ovšem nic nerozuměli.
24.10.2005 Voi – Mombasa - Watamu
V šest už jsme na autobusáku, kde nám před nosem ujel autobus do Mombasy. Čekáme teda na MATATU , které jede asi za 10 minut. Nechal jsem si jako začátečník vzít před nosem baťoh, takže nosič už chtěl za těch 20 metrů bakšiš. V matatu nás jede opravdu jenom 14, což je vyjímka. Do Mombasy to trvá dvě a půl hodiny za třista šilinků. Řidič se s tim nemaže jak první polovinu po upravené cestě, tak i druhou polovinu po tankodromu. Využívá všech možných i nemožných kliček jak předstihnout ostatní. V Mombase ze stanoviště Matatu jdeme na nádraží, kde si zamluvíme lístek na vlak do Nairobi za tři dny. Chceme si zavzpomínat na koloniální éru a kupujeme první třídu za nekřesťanských 3160 Ksh se snídaní i večeří. 
Původně jsme si chtěli projít město, ale necháváme to teda na ten čtvrtek a jdeme na stanoviště matatu do Malindi nebo Watamu. Už skoro do jednoho nasedáme, když přijde řidič vedlejšího busu, že nás hodí přímo do Watamu s tím, že je to i bezpečnější než s šílenci. Necháváme teda matatu matatem a jdeme do autobusu s výkřiky ve svahilštině rozzuřeného řidiče matatu. Sedíme teda už v autobusu za 160ksh, ale vyjíždíme za matatu s půlhodinovým zpožděním. Ale za dvě hodiny vidíme jedno z matatů rozmašírovné na cestě náklaďákem do Malindi a jak se později dočítáme v místních novinách (35ksh), že zahynuli tři pasažéři a dalších šest je těžce zraněných v nemocnici.Docela nás zamrazilo při představě, že to mohlo být to naše vozítko. Autobus samozřejmě do Watamu nejel, ale vyhodili nás na křižovatce v Godi, kde jsme si rovnou prohlédli tajemné kamenné město o jehož původu se moc neví a motýlí farmu v něm (200+100ksh). Pak už pokračujem místní dodávkou do Watamu, kde podle průvodce najdeme jeden z nejlevnějších hotelů Bech View. Je pravdou, že od vydání průvodce podražil na 1500ksh za noc, ale levnější je tady už snad jenom kemp. 
Nechce se nám nechávat další dva dny věci v kempu, když tam nebudeme, volíme teda variantu hotel. Dostáváme hezký pokojík s výhledem moře, mají tady bazén, terasu, ledničku a i kuchyňku. Jsem v šoku, absolutní baťůžkářský nadstandart. Asi stárnu a pohodlním. Za tmy se jdeme ještě projít městečkem a kupujeme pivečko za 60ksh+25 záloha a vodu 150 ksh/5l
